Vítr fičí a přes palubu ocelového kolosu stříká slaná vodní tříšť. Motor, někde hluboko v útrobách lodi, hučí a lodní šroub tepe zelenavé vody oceánu s neměnnou frekvencí 120 otáček za minutu. Skoro dvousetmetrová konstrukce plavidla se otřásá, jak do ní naráží vodní masy a snaží se ji strhnout z jejího kurzu. Posádka schovaná uvnitř bílé nástavby si z toho však hlavu nedělá. Vždyť ty jejich “necky“ už prošly nejednou šlamastykou a to nejhorší, co se jim může stát, je prázdná pentra na noční vachtě!

Ta loď má na žlutém komíně rudou hvězdu ohraničenou bílým kruhem na modrém poli a na zádi jí vlaje vlajka s modrým klínem.  Vítejte na M/S Poděbrady, patřící Československé námořní plavbě. Pojďte se na ni na chvíli nalodit a projít se jejími plechovými útrobami. Nasajte všudypřítomný pach mazutu smísený s vůní exotických dálek. Ale hlavně, seznamte se s poněkud nesourodým osazenstvem složeným z Čechů a Slováků, kterým se v dobách reálného socialismu splnil sen o modrém opojení.

Můj tatík brázdil skoro třicet let moře a oceány celého světa. Co viděl, nejen nafotil, ale také popsal v krátkých dopisních denících, kterým říkal Kopírované zpravodajství. Doma pak sebral ty nejvýživnější příběhy a sepsal je do knížky s názvem Konec námořníků v Čechách, kterou momentálně připravuji do tisku ve spolupráci se svou maminkou.

Loď Poděbrady sice v reálu neexistovala a lidé mají změněná jména, ale uvedené příběhy se skutečně odehrály tak, jak je popisuje.

Tedy, alespoň přibližně tak.

Dozvíte se, jaký je rozdíl mezi polárním a rovníkovým křtem. Co je to ládovna, trap, nebo pelingáč. Poznáte některá tajemná zákoutí navigace a podivnosti, které může připravit nejen složitý stroj ve spojení s mořským živlem, ale hlavně kapitán bez bázně a hany. A většinou také bez ponětí, co se kolem něj děje. Proplujete Panamským průplavem a vyzkoušíte si na vlastní kůži útok malajských kněžek lásky. Ale hlavně ochutnáte slano-sladký život československých námořníků na našich lodích.

Prostředky na vydání knížky jsem shromažďoval prostřednictvím stránky Startovač.cz

Mohu s potěšením konstatovat, že projekt uspěl a Konec námořníků v Čechách vyšel před Vánoci 2017. Náklad byl okamžitě rozebrán, ale momentálně je hotový dotisk.

Konec námořníků v Čechách si můžete objednat na e-mailu: knvc.olaf@seznam.cz

nebo zakoupit v e-shopu vydavatele

 https://www.mare-czech.cz/eshop/

Konec námořníků v Čechách na xichtoknize

napsal: Oldřich Preisler - Olaf

ISBN: 978-80-88215-13-4

nakladatel/edice: Mare-Czech/ Vlna

vazba: brožovaná

formát: 164

rok vydání: 2017

Má první knížka: Chuť dračího života. Jde o deset volně navazujících povídek o rodině, jejíž součástí je drak. Ne však jako domácí mazlíček, ale přímo jako jeden z rodičů. Neboj se, není to nic úchylného! Maminka Patricie je normální žena, občas ji však sužují nezvladatelné záchvaty tzv. drakonizmu, kdy se na pár hodin musí proměnit v malou zelenou dračici. Její manžel, a zároveň vypravěč většiny příběhů Jiří, pak musí dělat všechno proto, aby ji nakrmil, obstaral a hlavně uchránil před dotěrnými zraky sousedů. Je to pro ně pro všechny dlouhá a bolestná cesta plná zvratů a situací, kdy musí balancovat takřka na ostří nože.
Když už se zdá, že mají situaci jakžtakž pod kontrolou, vynoří se odnikud lovec, který je rozhodnutý za každou cenu polodračici ulovit. Komplikace se vrší jedna na druhou, ale zdá se, že v tom manželé Marvanovi a jejich tři děti nejsou úplně sami.
Připadá ti to téma absurdní? Zkus se rozhlédnout. Třeba jsou draci všude kolem tebe! Možná stačí jen lehký pohyb rukou a vstoupí do tvého života.

Ukázka:

Erika vzlykla: „Když ma-min-ka ..hyk! Ma-min-ce..hyk!“

Cítil jsem, jak se mi v plicích zastavuje dech: „Něco se jí stalo?“ Obě dívky přikývly.

Děti jsem posadil na lavičku u ohniště, hodil jsem přes ně svou bundu a vyběhl k domu. Minul jsem hrázku naskládaného dřeva, která odděluje zahradu od dvorku za domem. Jakmile jsem vstoupil zadním vchodem na prosklenou verandu, uslyšel jsem podivný hluk. Vycházelo to z kuchyně, do níž se dalo vejít dveřmi přede mnou. Nejvíc ze všeho to vypadalo, jako by u nás řádila parta sjetejch stěhováků. Moc jsem nad tím neuvažoval a pokračoval rychle do kuchyně.

Jídelní stůl byl převrácený. Průvan vzdouval záclony kolem oken a všude po zemi se válely střepy a části kuchyňského vybavení. Zdi i strop byly potřísněny červenými kapkami. Červená louže byla i pod sporákem. Rozmazané stopy vedly do pokoje za kuchyní. Odtud se taky ozýval hluk rozbíjeného nábytku. V rachotu se dalo jasně rozeznat tiché temné vrčení. Začínal jsem tušit, k čemu tady asi došlo. Se zatajeným dechem jsem dál postupoval velmi pomalu. U kamen jsem se natáhl a sundal z hambálek jednu tyč. Byla to dobře půldruhého metru dlouhá jasanová hůl, kterou jsem tam měl položenou jen provizorně, abych zvětšil ložnou plochu. Teď jsem za ni byl velice vděčný. Vyzbrojen holí jsem se plížil podél zdi až ke dveřím do pokoje. Zastavil jsem se u zárubně a opatrně nakoukl dovnitř. Vybavení pokoje dostávalo pěkně zabrat. Jedna skříň byla povalená, druhá ležela v troskách na opačné straně místnosti. Jejich obsah se válel všude okolo. Stolek s počítačem byl převrácený, postel v rohu prošlápnutá. Piáno bylo posunuté kus od zdi, ale jinak v pořádku. Celé scéně zkázy dodával atmosféru oblak štiplavého dýmu.

Uprostřed pokoje sebou, na hromadě trosek, házel tvor, který na první pohled připomínal přerostlého zeleného krokodýla s křídly. Bestie měřila dobře tři a půl metru a rozpětí jsem odhadoval asi na pět. Ležela na zádech s hlavou zvrácenou dozadu, křídla měla zpola otevřená. Velkýma nohama s masivními pařáty divoce kopala na všechny strany. Dlouhý, špičatý ocas se divoce svíjel po zemi a rozhazoval cáry knížek a poházené hračky. Tlama, plná ostrých zubů, jakoby lapala po dechu. Z nozder jí vyletovaly obláčky dýmu. Hlasitě dýchala a vydávala přitom hrdelní vrčení.

Chvíli jsem celý výjev pozoroval. Potom jsem, co nejtišeji, opřel hůl o futro a vstoupil dovnitř. Srdce mi bušilo. V žaludku jsem měl snad pytel ztvrdlého cementu.

Jakmile mě saň zpozorovala, přestala se na okamžik zmítat ve své křeči. Stačil jsem jen zahlédnout vytřeštěné žluté oko. Náhle sebou zvíře mrsklo s takovou prudkostí, že to vypadalo, jako by udělalo přemet ve vzduchu a dopadlo pevně na všechny čtyři nohy. Žluté oči v šupinaté tváři třeštilo na mne. Jak uhel černé zorničky doširoka roztažené. Teď bylo jasně vidět, že mu hlavu až na dlouhý krk kryje hustá krátká hříva zrzavé barvy. Po stranách hlavy vyrůstaly dlouhé, špičaté uši. Čumákem se téměř dotýkala mého obličeje.

„Huááárr, huááár!!“ Její řev mě na chvilku ohlušil a beton se propadl o patro níž. Přesto jsem neuhnul pohledem: „Já tě slyším, ale nerozumím ti. Tak na mě, laskavě, přestaň řvát!“

Knížku lze objednat na stránkách vydavatele.